Trasa:

• Km: 7,1
• Výškové metry: 442
• Nejvyšší bod: Rozcestník Pod pálenicou - 958 m. n. m.

Jánošíkové diery se nacházejí v národní přírodní rezervaci Rozsutec a skládají se ze tří ucelených častí a to: Dolné diery, Horné diery a jako poslední zpřístupněné, Nové diery. Protéká jimi Dierový potok, který je vytvaroval do současné podoby, bude nám tedy dělat společnost po celou dobu cesty. Na své si zde přijdou i milovníci vodopádů, nachází se jich zde až 20. Cesta je přístupná zejména po lávkách, žebřících a také řetězech, které vedou právě nad Dierovým potokom. Já osobně mám docela strach z výšek, i přesto mi výstup nedělal problém, pokud ale víte, že vám výstupy po žebřících či řetězech vadí, cestu přes Janošíkove diery bych zvážila. 

Naše trasa začíná v osadě Šparengovci (Biely Potok) v Terchovej. Možností na parkování najdete spoustu, je ale dobré si pohlídat ceny, ty se totiž pohybují od 2 € až do 5 € za den. V osadě Šparengovci stojí parkovné 
4 €. Vzhledem k tomu, že je trasa krátká a opravdu celý den nezabere, jsme přijeli na parkoviště až okolo 16. hodiny a parkovné tam již nikdo nevybíral, parkování jsme tedy měli zdarma. Težko říct, jestli to bylo jen nepřízní počasí a nebo to tam tak funguje vždy. 

Cestu začínáme po modré značce, ta nás povede po rovince zhruba 1 kilometr k rozcestníku Ostrvné, tam už můžeme vidět první skalnaté útvary a malé vodopády Nových dier. 

Na Jánošíkových dierách je jednosměrný provoz. To znamená, že by se nemělo stát, že potkáme turisty, kteří kráčí opačným směrem než vy. Je to zde hlavně kvůli bezpečnosti, žebříky nejsou nijak široké a vejde se na ně jen jedna osoba, bylo by nepraktické se na nich jakkoli míjet či čekat až protijdoucí turisti přejdou. Bohužel, ne každý to ví a někdy se stane, že potkáte někoho v protějším směru. V každém případě je dobré si udělat okruh a nechodit stejnou cestou zpět.

Od prvního do třetího kilometru si vyšlápnete veškeré stoupání výletu. Trasa ale vede více méně výhradně po železných lavkách či žebřících, takže se stoupání zdá docela rychlé. Pokud půjdete v děštivém počasí jako my, doporučuji dbát na zvýšenou pozornost po celou dobu cesty. Kovové konstukce, skály i lesní pěšiny jsou velice kluzké a je zde nebezpečí úrazu.

Nové diery končí u rozcestníku Podžiar, kousek od tohoto místa je možnost posezení a občerstvení v kolibě Podžiar. Zde se nám cesta kříží a je možnost se zde občerstvit i na cestě zpět. 

Dále po modře značené trase navazují Horní diery, které vřele doporučuji. Vzhledem ke specifickému klimatu v okolí můžete potkat větší počet nezvyklých druhů rostlin a živočichů, cesta se tedy rozhodně vyplatí. 

Trasa přes Horní diery je maličko náročnější než přes Nové a nebo Dolní diery, o to je ale také zajímavější. Potkáte zde několik vyhlídek, spoustu malých ale i větších vodopádů či kaskád a protáhnete se nejednou soutěskou. Zážitek je to opravdu jedinečný a řekla bych, že pro mnohé i mírně adrenalinový. 

Na zhruba třetím kilometru končí naše stoupání. Rozcestník Pod pálenicou nám nyní ukazuje zeleně značenou trasu, po které se vydáváme. Tady končí žebříky a lavky, dále půjdeme hlíněnou lesní pěšinou. Projdeme hvozdíkem a mineme pěknou loučku, až dojdeme zpět ke kolibě Podžiar. Zde se vydáme opět po modře značené pěšině přes Dolné diery, které jsou už téměř nenáročné, znovu k rozcestníku Ostrvné a odtamtud přes potok a rovinku zpět na parkoviště.

Ačkoli je trasa krátká a nepůsobí příliš náročně, zabere určitě 3 - 4 hodiny. Je to hlavně díky variabilitě terénu, zejména žebříkům, které poměrně zpomalují ale samozřejmě také kvůli focení, protože fotogenických míst je kolem spousta! Pro někoho, kdo není zvyklý chodit, může být trasa náročnější. 

Dle mého názoru je ale vhodná i pro trošku starší děti. Pro menší děti bych doporučila spíše Dolné diery, nejsou tak náročné, žebříky na nich jsou nižší a na trase se nenachází řetězy.

Podrobnou trasu najdete zde: 

Co po cestě můžete vidět: